Anderson Willinger Experience with Agility Management in Executive Search and with Agility Thinking in Leadership

Lucie TeislerBlog

Achieve perfect harmony with executive search

Co je vlastně Agilita?

Agilní metodiky jsou skupiny metod původně určených pro vývoj softwaru. Umožňují jeho rychlý vývoj a zároveň dokáží reagovat na změnu požadavků v průběhu vývojového cyklu. Podle těchto metodik se správnost postupu ověří jedině pomocí rychlého vývoje, předložení výsledků zákazníkovi a následných úprav dle zpětné vazby.

Termín „Agile“ se stal součástí vývoje softwaru v roce 2001 v publikaci Agile Manifesto. Předtím to bylo pouze obecné anglické slovo s významem adaptivní (přizpůsobivý).

Rok 2001 odstartoval tzv. Early market phase. V této fázi bývala agilita hlavně oceňovaná a doporučovaná pro svou potenciální hodnotu pionýry, vizionáři, entuziasty a inovátory, kteří pracovali převážně ve startupech nebo v malých týmech v rámci větších organizací.

V mnohem větší povědomí vešlo Agile mezi lety 2005 a 2006. Pro mnoho firem tradiční cesta práce, tzv. průmyslové paradigma přestalo fungovat a organizace hledaly funkční řešení, bez potřeby zdlouhavých dokumentů a procesů.

V současné době agilita přechází do stále většího povědomí organizací. Agilní přístup není již omezen pouze na programování, ale našel své uplatnění v řadě dalších odvětví mimo jiné také v Business Intelligence a v marketingovém plánování.

Scrum

Scrum je agilní metoda, který podporuje pracovníky v překonávání komplexních úkolů. V programování je scrum (česky mlýn, skrumáž) iterativní agilní metodologií používanou na řízení produktového vývoje. Definuje flexibilní strategii, kdy vývojový team pracuje jako samostatná jednotka a zpochybňuje předpoklady “tradičního, sekvenčního přístupu” k vývoji produktu.

Klíčový princip Scrumu je pochopením faktu, že během projektu mohou zákazníci změnit názor na to co chtějí a potřebují a že nepředvídané úkoly a změny nelze jednoduše řešit tradičním plánováním. Scrum používá empirický přístup, podle kterého problém nelze dopředu zcela pochopit nebo definovat a proto se soustředí na maximální schopnost týmu rychle dodat a reagovat na nové požadavky.

Existují tři takzvané vlny „Scrum“

První vlna Scrum se zrodila z přístupu Agile v letech 2005 – 2006 a pro mnohé znamenala neprozkoumanou novinku. Firmy čelily problémům v oblasti IT ohledně dodávek různého druhu softwaru, které nemohly být dále propojovány tradičními způsoby a proto byl uveden Scrum jako nový proces vývoje software .

Druhá vlna byla postavena na vlně první, kdy v letech 2010 – 2011 po skončení finanční krize mnoho firem zjistilo, že tradiční způsob práce je velmi neefektivní. V této době došlo k vytvoření a zavedení nových metod vývoje, které byly nicméně mnohdy posléze revidovány, občas došlo i k rozpuštění nově zavedených týmů. Jedním z hlavních témat byla sdílená potřeba dodávat softwarová řešení ve Sprintech (krátké časové útvary, například dvoutýdenní, ve kterých se dokončuje část projektu).

Třetí vlna Scrum 2016-2017 je poháněna snahou o rytmus, zaměření a jednoduchost. Vzhledem k tomu, že obecně stále přetrvává příliš mnoho organizačních neefektivností je Scrum oceňován jako jasně definovaný a stanovený rámec, který vytváří prostor pro rozmanitost, kde se může zohlednit celá řada strategií a technik, které mají být použity. Velkým přínosem Scrumu je schopnost rychle reagovat na požadované změny a možnost vidět výsledky práce týmu ya velmi krátkou dobu.

Změna názoru na svět

Agilita pro řadu lidí je buzzword a nesmysl, jako jeden z trendů, který příjde a zase odejde.

Agilita dle mého názoru, je však další vlnou, která narušuje zdivo naše vlastního vnitřního prosvědčení, co je a není pravda či realita.

Agilita proto aby mohla fungovat vyžadaje velkou změnu osobního přístupu a boření těchto „pravd“ na které jsme zvyklí, protože přeci to tak děláme a ono to funguje či pravd, kterých se držíme, protože se bojíme, co by se stalo bez nich.

První krůček agilního myšlení obecně je si připustit, že i přesto o čem jsme skálopevně přesvědčeni, že je pravda, pravdou v důsledku být nemusí a v našem dalším vývoji nás brzdí.